na Blog.cz

JDĚTE DO ČUDU

Ne všichni, ikdyž mluvíme stejnou řečí, leckdy rozumíme tomu, co nám ostatní vlastně chtějí sdělit. Naprosto běžně užíváme věty a různá spojení o kterých už ani nepřemýšlíme, ikdyž jsou někdy dost nepochopitelné. Tak například vezměme spojení : "Zmiz, ať už tě tady nevidím." Když jednou moje maminka tuto větu řekla mému tříletému bráškovi, byl z toho doopravdy zmatený. I když by se snažil sebevíc, zmizet prostě neumí a proto po této větě musí následovat: "Copak ty nerozumíš česky?" a na tuto větu také bráška nemá odpověď, protože on ve třech letech rozumí samozřejmě jenom česky a nechápe tedy, jak se může maminka tak hloupě ptát. Takže stojí a kouká a za chvíli začne zase zlobit, protože česky rozumí, ale zmizet neumí a v tom okamžiku nastane naprostý horor, když rozčílená maminka vše završí větou: "Já tě fakt přetrhnu jak hada…!!!"

Nebo další naprosto běžná věc jako je obrat "tak já už letím". Já tuto větu používám snad denně, ale copak někdy někam odletím? Nikdy. A podobná záležitost, zase ji moje maminka s oblibou používá "Skoč mi do krámu, na poštu .." a já nevím kam všude bych měla neustále skákat. Copak jsem nějaký Maxipes Fík? To se snadno řekne, ale ukažte mi někoho, kdo z obýváku SKOČÍ do obchodu a přinese deset rohlíku.

Takto bych mohla pokračovat na několik stránek, ale už přidám jen jednu naprosto záhadnou větičku: "Jděte do ČUDU". Zamysleli jste se někdy nad tím? Rozumíme jistě všichni, ale co je to ten ČUD??Dokážete ČUD popsat, nebo ho nakreslit? Je to nějaké místo na naší planetě??? Ne, tak tomuhle já prostě NEROZUMÍM!!

Kdybychom se nad těmito větami měli zamýšlet, nemohli bychom je vůbec používat. Naštěstí rozumíme tomu, jak ty nesrozumitelné věty mají pro nás být jasné a srozumitelné. Proto můžeme být naprosto v pohodě, když uslyšíme takové příkazy, jako třeba, že na kroužku baletu se máme vznášet, při hře na kytaru nám musí tančit prsty, nemáme se nafukovat, abychom náhodou nepraskli.

A nestane se jistě nic ani v případě, kdy nám naše paní učitelka naprosto vážně oznámí, že se z nás už doopravdy zblázní.

tak mi blog napsal, ze mi zrusi blog, tak sem honem piiiisu!!!!

Tak jsme konečně byli na Matějský. Se Zuzanou a Hanesem a Honzou. Máma s náma nešla, protože to Honza nechtěl a my jsme přitom chtěly se Zuzanou jít radši s  ní,ale nakonec jsme pochopily,proč nechtěl aby s náma mamka šla. totiž byly jsme na velkých atrakcích. nejlepší byl kolotoč BREAK DANCE, to se točilo dokola a ještě ty naše rakety dokola a samotná každá rakety zase na druhou stranu. no uplně perfektní. byly jsme taky na velký lodi a na obří lavici a na hroské dráze,kde jsme byly HALVOU DOLÚ (už chápete, proč Honza nechtěl,aby šla i máma??? :-)  ). Když jsme jeli na dráze nahoru tak se mě Zuzana chytila a řekla: tak Julie a my tady teď chcípneme. A pak už jsme frčely a ječely.

Můj 22ti měsíční bratr má výborný hlášky. Něco vám sem napíšu, ať z toho taky něco máte.

když má něco chuť, tak říká ŇAMÁKY. Už z toho udělal i ŤAPÁKY, HAMÁKY a HAČÁKY.

Kinder mléčný řez je KIDULKA.

Když mi sebere věci,tak běhá po bytě a křičí JULKY NE! TO JE MOJE!!!

Když se počůrá nebo pokaká, tak říká FUUUJ, BLEEE POKADĚNEJ a jednou řekl i POCH....

Včera nechtěl spát a pořád si něco vymejšlel, že ho jako něco bolí a tak (to on si takhle totiž vymejšlí) a volal na mámu: AU!!BOLÍ TO. AAAUUUU, BOLÍ ..JEŽIŠI..BOLÍ..JEŽIŠ a fakt už málem fňukal a tak tam mamka šla a on byl zastrčenej za nočním stolkem a nemohl vylízt a držel se za hlavu a řikal JÉŽIŠI, BOLÍ TO!!!

když třeba mu dám napít ze skleničky šťávu,tak má velikou radost a řiká DOBÍ, ĆHUTÁÁ TO..BODOTA..

Anebo jednou pořád zlobil a nejednou byl hrozně hodnej a řikal pořád ňamáky, dobota a něco srkal, tak ho máma chytila a on vysával nudle z odsávačky. FUJ. On je někdy docela prase na to jak je malej.

Když jsem chtěla, aby řekl hovínko, tak on to pořád neřikal, mysleli jsme, že to je třeba moc dlouhý slovo a tak jsem mu řekla ať řekne HOV_ _O. A on se hrozně hezky usmál a řekl uplně čistě: BOBEČEK.

Teď má novinku, když vidí něco roztomilýho,tak řiká CHUUDAAKEJ (což je chudáček)

Takže všechny opuštěný hračky jsou chudákej.

Je to s ním fakt prča.

Ještě na konci roku jsem stačila jít na další vánoční koncert. jako by jich nebylo za celý prosinc ažaž až až......aaaaažžžžžž...Koncert byl v kostele Šimona a Judy, což je kousek od nás za Vltavou. Byl to koncert sboru máminých kamarádek a dětského sboru, kterému náš sboreček půjčil kostýmy andělů. Jela tam s nám i Zuzana, která ještě nikdy u Šimona nebyla a nezná Prahu. Jely jsme tam na generálku a máma nám v kostele řekla abysme si ještě odskočily. Když jsme se vrátily do toho sálu,tak tam máma nebyla, šla se totiž kouknout nahoru za tou kamarádkou. Zuzana začala hrozně brečet, ale fakt uplně šíleně, protože se bála, že nás tam máma nechala a netrfíme domů. Když mamka přišla, tak se divila, proč tak vyvádí. Na koncert jsme šli nahoru a tam jsme se dívaly. Měli hosta Romana Vojtka a ten měpořád pošťuchoval. Dostaly jsme pití a měly jsme si ho pořádně hlídat. Tam totiž prodávali pití ve skleněných lahvičkách. Zrovna, když uváděli Romana, tak bylo uplně hrobový ticho a v tom Zuzana kopla do tý lahvičky a ta spadla a kutálela se po zemi. Byl to šíííílenej randál. My jsme uplně dostaly záchvat smíchu a musely jsme se schovat. Máma naštěstí lu lahvičku chytila.Koncert byl docela dobrej. Ale nejvíc jsme se bavily,když tam šly ti děti rozdávaly takový malý rolničky z ošatek. Měly na sobě ty naše kostýmy a křídla a prodíraly se uličkama mezi lidma a těma křídlama mlátily ty lidi do hlav. Jedna holka byla uplně.....no velikáááá...a ta musela poslat košík samotnej, protože jinak by s těma křídlama neprošla. Byla to fakt sranda. Tavýhle koncery jsou super. To se člověk nenudí.

V prosinci jsme měli se sborem turné s Marií Rottrovou. Jezdil také Pavel Bobek a nebo Jaroslav Wykrent. Hrozně moc nás všecchny mrzelo, že snámi nejezdil Roman Vojtek, ale viděli jsme se s ním aspoň v Praze na koncertě na Žofíně. Je pořád nádhernej a povídal si snáma a je to prostě náš nejlepší kamarád. Já jsem ho hned nepoznala a on na mě dělal opičky.Turné jsme jezdili po celé České republice a dokonce jsme jednou jeli i na Slovensko do Trnavy. Přišla jsem o hodně sol a hlavně o Tichou na kterou jsem už velká a navíc jí krásné zpívá Davídek,ale co se dá dělat. Do Trnavy mrňata nejely ,takže jsem si jí tam mohla zazpívat já. Taky jsme měli dva koncerty s Kateřinou Brožovou a jeden s Ladislavem Kerndlem. Kateřina je moc hezká a milá, ale je smůla,že není moc nadaná na zpěv, spíš na herectví.

Turné mě hrozně moc bavilo. Zase jsme měli kostýmy andělů a já jsem KONEČNĚ poprvé za celý život mohla rozdávat cukroví. Což je prostě to nejlepší.

Doufám, že zase budeme příště jezdit.

Uplně nejvíc hustýýýý

Minulý týden jsme se sborem natáčeli vánoční cédéčko. Bylo to moc super a teď se mi po tom stýská. Bylo to až do večera např.do deseti hodin a v patek dokonce do půlnoci,ale já jsem jela domú dřív a potom už dotáčela jenom Hedučka s Kačkou, Pája, Jája, Anežka a ANička,protože jsou z nás největší a nejlepší. Už se na to cédéčko těším a taky se zase těším do studia.Bylo to fakt zábava. Měli jsme takový ohromný sluchátka a když jsme natáčeli sbor,tak jsme si museli vyndavat jedno ucho abysme se slyšeli a to jsme potom všichni vypadali hrozně srandovně. Tak jenom doufám, že se to povedlo a že se všem bude naše cédéčko líbit.

V sobotu jsem měla perfektní den. Ráno k nám přijela Pája a chvíli jsme si spolu hrály a potom jsme všichni i s Filipem jeli na koncert na Libušskopísnickou noru. Tamjsme měli hroznou zkoušku a vůbec nam s Pájou nešel Den naruby. Ono teda nešlo nikomu nic a chudák Kačka místo klavíru musela hrát na elektrický piáno. Ještě jsme zkoušeli v šatně, ale potom už začala Ochutnávka noty a naše první vystoupení. Před náma zpíval druhý dětský sbor (jinak tam byli jenom dospělí). Jmenovali se JIřičky a zpívali hrozně potichu. My jsme zazpívali papírovou čepici a to bylo slyšet asi tak destkrát víc, takže jsme měli velkou radost.Ve 3 začal program. První zpívala nějaká skupina, hráli na různý nástroje, potom několik ženských a potom zase ty Jiřičky. Zpívali docela hezky, ale za chvíli už nás to nudilo. A tak legračně se u toho pořád kroutili. Když dozpívali, tak lezli po žíněnkách a po tom nářadí a tak. Po Jiřičkách zpíval další sbor, měli všichni hudební nástroje, bubínky a tak, to se nám líbilo. Po nich jsme šli na řadu my. Začínaly jsme s Pájou první písničkou Den naruby a Štefkovi nám půjčili uplně obří deštník. My jsme s ním točili a vypadalo po suprově. Zazpívali jsme 5 písniček, kopali jsme do balónků, malý holky pískaly na píšťalky, na Anežku jsme si oblíklali kulichy a šály, a na Papírovou čepici jsme zase měli čepice složený z novin a prostě jsme to naše vystoupení měli jako divadlo. Nakonec se nám to docela povedlo.Rozdala jsem v šatně narozeninový bombóny a jeli jsme domů.

Tak už zase zkoušíme na vánoční koncerty s Marií Rottrovou a já už se hrozně moc těším. Taky budeme natáčet CD s Liborovou kapelou. Já možná budu zpívat Pacholátka s Pájou. To bych měla ulpně velikánskou radost, protože to je nejlepší písnička. A možná, že ji budeme někdy zpívat na koncertě. Jeden koncert budeme mít s Brožovou a nejlepší to bude zase na Žofíně. Tam totiž bude ROMAN VOJTEEEEK. jupíííí a hurááá

V pátek 2. října jsem byla na tenisovém turnaji v Hotelu Step. Byl to turnaj celebrit a dětí. Byl tam třeba Petr Vondráček arůzné Miss od roku 2000 až 2008. Byli jsme tam od devíti ráno až do večera.Před vyhlášením byla módní přehlídka, kterou dělaly ty miss přímo na kurtech.Dostali jsme ceny a poháry. Dostala jsem basketbalovej míč a z toho mám radost. Kluci šli do bazénu v hotelu. Já jsem nechtěla jít, protože jsem neměla plavky. No, kluci šli ve slipech, ale u nich je to jedno. Byl to perfektní turnaj a suprově jsme si to užili!!!

Nejdřív mi mamka slibovala křečka za samé jedničky v pololetí, ale potom si to nakonec rozmyslela a řekla mi, že mi ho koupí, když se odnaučím svůj největší zlozvyk. A jakej to je zlozvyk není podstatný. V pátek jsme šli k doktorce, prototože já i Filip jsme nemoný. Ale jenom trochu. A pak se stalo něco nečekaného.Mamka mi řekla, že se ještě koukneme do zverimexu. Já jsem byla trochu smutná, protože jsem si myslela, že se jdeme zase jenou podívat. Ale potom jsem uviděla mamku,jak se baví s paní prodavačkou a ta šla hned ke křečkům. Řekla mi, ať si jednoho vyberu. Ze začátku jsem si myslela, že si ho jenom zamluvíme, ale když ho potom ta paní dala do přenosné krabičky, tak jsem to pochopila. Maminka mi ho koupila!!!! Teď už ho mám doma a začíná si na mě zvykat

Ve středu jsem byla na Polské krvi v Hudebním divadle Karlín.Seděli jsme v první řadě,takže jsem všechno dobře viděli i slyšeli.Divadlo je krásný a představení bylo taky krásný. Nejvíc se nám líbily kostýmy.Bylo jich tolik,že kdybyste je vyrovnali do řady,tak bude dlouhá třičtvrtě kilometru. Fakt.Herci třeba chodili mezi lidma v hledišti. Jednou si tanečníci sedli až na kraj jeviště a kopali nohama a usmívali se na nás. Mně pohladil jeden herec a Zuza dostala vajíčko. To rozdávaly nějaké holky, když zpívaly a vždycky někomu podaly růži a hned mu ji vyměnily za vajíčko.

Trochu jsme na letišti vypadali jako ta bláznivá rodinka ze Sám doma. Nikoho jsme teda v Praze nenechali, kočárek a všechno jsme sbalili a vyrazili na letiště.

Tam jsem byla poprvé v životě a je to tam super. V letadle to tedabylo o dost horší, každou chvíli se to celý třáslo. Pořád jsem se mamky ptala, jestli už padáme, protože to v turbulencích tak vypadalo.Ale nespadli jsme. Při přistání najednou letadlo začalo přistání USNUL!!! Probudilo ho tleskání lidí.rychle a hodně prudce stoupat a asi půl hodiny jsme lítali nad polema. Až jsme si fakt mysleli, že přistaneme mezi bramborama..Když jsme viděli malý letišťátko! Přistání se povedlo. Nejlepší byl Filip, ten celou dobu v letadle řádil, házel jídlo a pití po zemi,pořád odklápěl stoleček a kopal do sedadla před sebou….A při přistání USNUL!!!! Vzbudilo ho až tleskání lidí, když jsme dosedli na zem. Z letiště jsme jeli ještě dvě hodiny do Lozence, pořád jsme stavěli u dalších hotelů….To mě nebavilo,tak jsem usnula.

Další den jsme ráno šli do DĚTSKÉHO KLUBU. Zuzana už ve Stefanově byla a tak mě vzbudila a šly jsme. Celkově to v koutku bylo fajn, chodili jsme tam potom s Honzikem skoro každé dopoledne, protože to ráno nebylo na koupání. Po koutku jsme letěli rovnou do bazénu, což bylo totiž uplně nejíc největší paráda. Skákali jsme, potápěli jsme se a byli jsme prostě pořád ve vodě. Máma mi hodila vodní brýle na střechu baru a měla jsem je tam 4 dny, protože nikdo nevěděl, jak se k nim dostat.Předposlední den jsme je sundali s Honzou. Já jsem si mu stoupla na ramena a smetla jsem je koštětem. Taky jsme se skamarádily s jednou holkou Laurou. Je moc fajn. Byli jsme s ní hlavně v bezénu a v dětským klubu.

A ještě jeden velikánskej zážitek jsme měli. V Burgasu na letišti jsme jedli v McDonaldovi.

To byl zážitek!!! Konečně jsem se po týdnu najedli. :-)

Včera jsme měli rozlučku se sborem a vyhlašování výsledků soutěží. Největší radost jsem měla ze zlatého ptáčka. Vyhrála jsem soutěž Zlatý kanárek 2009 v kategorii starších dětí. Vůbec jsem to nečekala a měla jsem takovou radost. Holky mi tleskaly a Kája s Pájou uplně křičely. Holky dostaly medajle za první a druhý místo v Hudebně pěvecký soutěži 2009, takže jsme byly spokejný.

V pondělí jsme měli turnaj. Skoončila jsem třetí a mám bronzovou medaili. Byla pěkná zima a pokaždý,když zafoukal vítr, tak všude lítala antuka a měli jsme jí plný oči i vlasy.Taky jsem párkrát upadla a byla jsem celá špinavá. Ale hlavně, že mám tu medaili.První byl Robert a druhý Adam. V naší skupině nebyla žádná holka,jenom já a kluci si mysleli, že prohraju. o medaile nás nakones hrálo šest a ostatní hráli útěchu.

Další turnaje mám ve středu babytenis a ve čtvrtek mladší žáky, to už bude těžký.